Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 





Obrazek Skotská klapouchá kočka - Scottish Fold

Proč "klapouchá"? Klapouchostí se míní překlopení ušních boltců dopředu (dolů). Namísto klasicky postavených oušek mají tyto krasavice ouška zavěšená jako některá plemena psů, například jezevčíci, kokři, retrívři apod. Kočky však nemají ouška dlouhá až plandavá, nýbrž přiměřeně krátká - zahnuté ouško je dlouhé natolik, aby bylo slušivé. Kočky s klopeným uchem jsou známy již několik století, a to jak v Evropě, tak v Číně. U domácích evropských krátkosrstých koček se jedná o velmi vzácnou mutaci, která z normální mindičky učiní roztomilého klauna. Tento dojem je umocněn velkýma kulatýma očima, které připomínají ...

 


Obrazek Donský sphynx - bezsrstá kočka z Ruska

VZNIK PLEMENE Záznamy o existenci bezsrstých koček sahají až do období aztécké kultury. V pozdějším období byla jejich přítomnost popsána v Mexiku r. 1900, v Indii a v Maroku r. 1934 a Paraguayi r. 1939. Vzhledem k tomu, že v tomto období se nikdo nezabýval chovem bezsrstých koček, jednotlivé exempláře vyhynuly. Příroda však i v tomto případě dokázala svoji sílu k zachování druhu a poskytla druhou šanci. První jedinec - bezsrstá kočka, se narodila ve vrhu domácích koček v r. 1966 v Ontáriu (Kanada). Další výskyt bezsrsté kočky byl zaznamenán v r.1974 ve Wadenu (stát Minnesota, USA). Koncem 70. let se objevily další tři bezsrsté kočky ...
 
 Obrazek                                       Kurilský bobtail


Že na nejvýchodnější výspě Ruska, Sachalinu a Kurilských ostrovech, žijí kočky se zkráceným ocasem, to se vědělo už dávno. Muselo ale uplynout hodně vody, než dozrál čas k jejich "objevení". V 80. letech 20. století začínal v Rusku organizovaný chov koček a lidé vracející se ze služebních cest na Dálný východ dovezli první Kurily. Někteří byli posuzováni jako japonští bobtailové, ale s jinými jedinci si posuzovatelé nevěděli rady, protože sice měli krátký ocas, ale stavbou těla i strukturou srsti se od japonských bobtailů lišili. Dnešní kurilský bobtail se liší i od původních volně žijících jedinců, a to většími ...

 
 Obrazek                                Ragdoll -  plemeno koček z USA


PŮVOD PLEMENE Vznik plemene ragdoll se datuje zhruba do poloviny šedesátých let 20.století. Chovatelka Ann Bakerová z Kalifornie zkřížila bílou perskou kočku s birmou. Koťata z tohoto vrhu se stala základem výběrového chovu, na jehož konci bylo zcela nové plemeno - ragdoll. V sedmdesátých letech bylo toto plemeno uznáno v USA a v roce 1992 získalo prozatímní uznání ve Velké Británii. Jméno ragdoll (v překladu hadrová panenka) bylo vybráno pravděpodobně z toho důvodu, že kočky tohoto plemene v náručí svého majitele doslova zplihnou a nechají se sebou dělat téměř cokoli. Ostatně značná ohebnost, jakož i odolnost vůči bolesti hraničící ...
 

Peterbald - bezsrstá kočka z Ruska


PETERBALD je bezsrsté plemeno, zatím málo rozšířené, protože bylo vyšlechtěno teprve nedávno v Rusku. Uznáno je zatím jen některými organizacemi. Je to velmi elegantní kočka s dlouhým tělem a štíhlýma nohama. Povaha peterbaldů je velmi přátelská, hlasitá a náročná na pozornost, jako žádné jiné plemeno. Jsou extrémně inteligentní, přátelští, nezáludní a hbití. Jejich osobnost je podobná siamským a orientálním kočkám a také mají částečně onen neslavný, siamský hlas. Je to fantastické zvíře se psí vazbou k majiteli, kterou zdědilo po svých orientálních předcích. Milují komunikaci a patří k druhu koček závislých ...
 

Bengálská kočka


VZNIK Bengálka je kočka se vzhledem leoparda a povahou beránka. Toto plemeno vzniklo křížením divoce žijící kočky bengálské, která byla také označována jako asijský leopard cat, s evropskou domestikovanou tabby kočkou. Ke šlechtění byla použita řada plemen. Především egyptská mau a habešská kočka. K prvnímu plánovanému chovatelskému programu křížení divoké kočky bengálské s evropskou domestikovanou black tabby došlo v USA ve státě Arizona paní Jean Sugden Millovou v roce 1965. Ovšem stalo se, že z toho spojení vznikli tzv. hybridi.Tato generace je označována jako F1. Tyto kočky měly fantasticky divokou kresbu, avšak zvířata ...

Birma - portrét plemene


BIRMA je středně velká polodlouhosrstá kočka s odznaky. Dospívá zhruba ve věku 18 měsíců, plné dospělosti a tedy i podoby dosahuje zhruba kolem 4 let. Nejeden chovatel birmiček by vám řekl, že zdaleka není tak jednoduché docílit v chovu potomků, kteří by měli všechny náležitosti, jaké se u tohoto plemene žádají. Ani rodičovský pár se spoustou titulů nezaručí potomstvo se stejně kvalitní kresbou, barvou a tvarem očí. To je patrně důvodem, proč se toto oblíbené a tolik obdivované plemeno nerozšířilo tolik, jako kočky, které dávají větší záruky úspěšného chovu a zisku. Birma patří stavbou těla mezi středně velké ...

Birma - historie 


Bájná legenda, která tuto kočičku provází a můžete se s ní setkat v různých zdrojích literatury, pochází z Barmy a vypráví o věrném kocourovi Sinh, který prý žil v klášteře se starým lámou Mun Ha, jenž svůj život zasvětil bohyni převtělení, se safírovýma očima. Jedné noci, kdy byl klášter přepaden a starý láma zemřel v modlitbách, se stal zázrak a jeho bílý kocour, který svého pána v hodině smrti neopustil, se jako zázrakem změnil - oranžové oči získaly hlubokou modrou barvu safírů, srst zezlátla, obličej, uši a ocas získaly barvu země, jen tlapky zůstaly bílé. Kocour, který dle legendy přijal duši starého lámy, ...

Ruská modrá - medailon


VZHLED Tělo je delší, svalnaté a elegantní: nesmí být podsadité (jako u britské krátkosrsté kočky), ani nesmí vyhlížet příliš subtilně (jako u siamské kočky) - musí se nacházet uprostřed mezi oběma extrémy. Nohy jsou dlouhé, tlapky mají oválný tvar. Ocas je dlouhý a vybíhá do špičky. Hlava je zepředu krátce klínovitá a nesmí být příliš dlouhá. Uši jsou na hlavě posazeny vertikálně a daleko od sebe, jsou široké na bázi, poměrně velké a mají zakulacenou špičku. Mandlové oči jsou zasazeny daleko od sebe (přibližně jednu a půl délky oka). Barva očí musí být pěkně sytě zelená. Žlutavý odstín v očích je považován ...

Ruská modrá - vznik a vývoj plemene  


Asi před 200 lety byly objeveny krátkosrsté modré kočky se štíhlou stavbou těla nedaleko Archangelsku (ruský přístav na pobřeží Bílého moře). Několik těchto koček si s sebou odvezli britští mořeplavci a vystavovali je ve Velké Britanii pod názvem archandělská kočka. Jednou z prvních majitelek ruských modrých koček byla Angličanka paní C. Carem - Cox. Po roce 1889 již vlastnila více modrých koček většinou neznámého nebo v každém případě neruského původu. Po roce 1893 zakoupila několikrát modré kočky dovezené z Archangelsku, například kočičky Lingpopo a Olga a kocoura Moscow. Olga byla matkou Bayarda, jednoho z nejznámějších ...